Jak je to s tea tree?

V současnosti se často hovoří o léčivých účincích stromů. Ty sice znali již naši předkové, ale časem se na ně jaksi pozapomnělo.

Zázračný čajový strom

Chválabohu, ne natrvalo, staré poznatky ožívají a přibývají k nim další. Ať žijí zázračné léčivé stromy. Zde je jeden z nich. Čajovník, u nás známější pod názvem Tea tree (v překladu čajový strom), je jedním ze stromů, u kterých se léčivé účinky skutečně potvrdily. Podívejme se na něj blíže. Domovinou čajovníku je Austrálie. Poprvé byl objeven aboriginskými kmeny, které přidávaly šťávu z lístečků čajovníku do masek na obličej.

Kapitán Cook

Údajně byl tento strom pojmenován kapitánem Cookem, který se tudy plavil během svých expedic. S čajovníkem se seznámil blíže a dokázal ho i prakticky využít - svým "spoluplavitelům" z čajových lístků připravoval lahodný, osvěžující nápoj. Jeho společník, botanik Joseph Banks si kvůli léčivým účinkům vzal na studium vzorky těchto lístků.
Kolem roku 1920 začal australský chemik Dr.Penfold klinický výzkum na pacientech a zdokumentoval přínosy pro zdraví, spojené s olejem Tea Tree. Ačkoliv v Austrálii roste přes 300 druhů čajovníkových stromů, ne všechny mají léčivé účinky. Nejvíce se prokázaly u jednoho druhu s názvem Melaleuca altenifolia. I z tohoto důvodu je tento druh čajovníku nejznámější i u nás a produkty z něj se na našem trhu často prodávají. Už v dávných dobách tento druh čajovníku využívali domorodí obyvatelé na léčení mnoha nemocí a neduhů. Navíc tento strom považovali za posvátný a často ho uctívali při obřadech. Léčivé účinky čajovníku potvrdila i oficiální medicína a v současnosti vám produkty z něj doporučí mnozí lékaři. Čajovníkový strom roste na severním pobřeží Nového Jižního Walesu. Jejich výskyt je tu tak hojný, že je lze považovat za plevel, i když ne v pravém slova smyslu. Jen tyto stromy totiž obsahují léčivou silici využívanou i pro medicínské účely. Silice se upravuje destilací, po kterém je bezbarvá nebo nažloutlá. Domorodí obyvatelé, kteří žili v harmonii s přírodou si těchto stromů hluboce vážili. Listy sbírali a používali k ošetřování ran a všech kožních infekcí. Na postižené místo přikládali vrstvu mletých listů, která se zakrývala horkým bahnem.

Současnost

V současnosti se odřezky z čajovníku, z nichž se získávají listy, zpracovávají tak, jak to bylo v dávných dobách - sběrači odřezávají mladé výhonky mačetami. Stromy tak vůbec netrpí, naopak, tímto způsobem se podnítí jejich další růst. Dobrý sběrač prý nasbírá za den až 1 tunu listů. Z nich se pak destilací získává silice. Listy čajovníku obsahují dvě základní účinné léčivé látky - cineol a terpinen 4-ol. Silice není jedovatá a dobře se snáší. Léčivý čajovníkový olej obsahuje nejméně 48 organických sloučenin, které mají prokázané léčivé účinky. Olej je účinný nejen při kožních onemocněních, ale i při zánětech, infekcích. Zubní lékaři ho doporučují jako doplněk při ústní hygieně, zejména po chirurgických zákrocích v ústní dutině, při opakujících se zánětech dásní, aftech a infekcích. Tlumí bolest a zánět, působí antisepticky a je vhodný i pro děti, například při bolestivém prořezávání prvních zoubků. Zředěný s vodou se používá jako kloktadlo při bolestech v krku. Výzkumy v USA prokázaly, že silice z čajovníku je účinná i při léčbě zánětů močového ústrojí. V létě se vám hodí jako repelent, v zimě zase na suchou a popraskanou kůži. Využití je tedy mnohostranné. Mějte ho proto po ruce, ať jste kdekoli.